Když makáš sám nebo v malém týmu, snadno skončíš v tzv. „echo chamber“. Vymyslíš řešení, které ti dává smysl. Jsi z něj nadšený. Kolega (pokud nějakého máš) ti to odkýve, aby byl klid. A pak s tím jdeš na trh – a narazíš.

Chybí ti oponentura. Chybí ti ten nepříjemný šťoural z finančního, který vidí rizika. Chybí ti kreativec, který by nápad posunul dál.

AI (ať už ChatGPT, Claude nebo Gemini) má ve výchozím nastavení tendenci být „příliš milá“. Chce ti vyhovět. Pokud se jí zeptáš: „Je tohle dobrý nápad?“, pravděpodobně ti odpoví: „Jasně, to zní skvěle!“

Abys z AI dostal kritické myšlení, musíš jí vnutit jinou roli. Ideálním nástrojem je pro to metoda 6 myslících klobouků.

Co je metoda 6 klobouků (v rychlosti)

Tuto techniku vymyslel Edward de Bono už v 80. letech. Princip je jednoduchý: místo abys o problému přemýšlel chaoticky, rozdělíš myšlení do šesti izolovaných módů (klobouků).

• ⚪ Bílý klobouk (Fakta): Jen data, čísla, objektivní informace. Žádné názory.

• 🔴 Červený klobouk (Emoce): Pocity, intuice, první dojem. „Nelíbí se mi to.“

• ⚫ Černý klobouk (Kritika): Rizika, nebezpečí, proč to nebude fungovat. Pesimismus.

• 🟡 Žlutý klobouk (Optimismus): Benefity, výhody, proč to bude fungovat.

• 🟢 Zelený klobouk (Kreativita): Nové nápady, alternativy, rozvíjení konceptu.

• 🔵 Modrý klobouk (Proces): Řízení, shrnutí, co budeme dělat dál.

Simulátor porady v praxi: Jak to využil Petr

Petr (lektor našich kurzů) nám nedávno ukázal, jak to použít třeba pro marketing. Přišli jsme za ním s nápadem na marketingovou kampaň: „Necháme AI vygenerovat 100 článků, zanalyzujeme nejčastější slova a zveřejníme seznam 'AI klišé' jako magnet na náš placený kurz.“

Abychom si ujasnili hodnotu svého nápadu vyřešit ještě dřív než se ho zeptáme, tak nám ukázal prompt:

"Dej mi oponenturu k tomuto nápadu na základě metody 6 klobouků. Použij ale jen tyto tři: Červený, Černý a Zelený."

Proč jen tři? Protože nepotřeboval fakta (Bílý) ani řízení (Modrý). Potřeboval emoce, kritiku a nápady.

Co se stalo?

AI se přepnula do rolí a simulovala tři různé poradce u stolu:

1. 🔴 Červený klobouk (Emoce) řekl: "Působí to trochu lacině. Jako clickbait. Pokud je kurz kvalitní, neměl by se prodávat přes seznam slovíček." -> Důležitá zpětná vazba o vnímání značky.

2. ⚫ Černý klobouk (Kritika) varoval: "Metodologicky to bude peklo. Pokud nevybereš dobře témata článků, ta slova nebudou 'AI klišé', ale jen oborové termíny. A navíc modely se mění tak rychle, že ten seznam bude za měsíc k ničemu." -> Reálné logické riziko.

3. 🟢 Zelený klobouk (Kreativita) navrhl: "Místo tabulky udělej 'Bingo AI balastu'. A do kurzu nedávej seznam slov, ale hotový prompt, který ta slova rovnou filtruje." -> Konkrétní vylepšení produktu.

Během 30 vteřin jsme od Petra dostali komplexní zpětnou vazbu, kterou bychom z něj dolovali týdny.

Jak si vytvořit vlastní „Boardroom Simulator“

Nemusíš si pamatovat definice všech klobouků. Síla AI je v tom, že je zná ona.

Pokud řešíš strategické rozhodnutí (nový produkt, změna ceníku, e-mail naštvanému klientovi), postupuj takto:

1. Popiš kontext: Napiš AI, co řešíš, co nejupřímněji.

2. Vyvolej klobouky: Přikaž AI, aby se na to podívala skrze konkrétní klobouky.

Doporučujeme nepoužívat vždy všech 6 najednou, výstup je pak zbytečně dlouhý. Vyber si ty, které ti zrovna chybí. Jsi příliš nadšený? Nasaď AI Černý klobouk. Nevíš kudy kam? Nasaď jí Zelený.

Zautomatizuj to

Vypisovat pokaždé do promptu definice klobouků nebo žádat o oponenturu je zdlouhavé. Pokud chceš tuhle techniku používat pravidelně, ulož si ji jako šablonu.

V minulém článku jsme psali o nástroji Text Blaze. Přesně tohle je situace, kdy ti ušetří spoustu času.

Vytvoř si zkratku (např. /porada), pod kterou budeš mít uložený tento systémový pokyn:

"Jsi můj strategický poradní tým. Analyzuj můj vstup pomocí metody 6 Thinking Hats. Buď stručný, jdi k věci a neber si servítky. Zaměř se primárně na Černý klobouk (kritická rizika) a Zelený klobouk (jak to vylepšit)."

Nebo v jiné podobě záleží, co se ti hodí víc:

Give me a opposition to this idea, based on the 6 hats method. Use only 3 hats for feedback though:

1. Red hat

2. Black hat

3. Green hat

Kdykoliv pak budeš mít nový nápad, stačí napsat /porada, vložit myšlenku a okamžitě vidíš, kde má tvůj plán díry, dřív než tě na ně nepříjemně upozorní realita.

Petr je klávesnicový kovboj. Žije ve zkratkách. Věci mu padají pod prsty, jak kdyby měl v ruce hotkey katanu.

Lia je klikač. Je pečlivá, vizuální, myš má skoro jako prodlouženou ruku. A je to úplně v pohodě.

Jen… kdybychom měli měřit čistou rychlost, Petr je (samozřejmě) lepší. 😄

Ne proto, že by klikači byli „špatně“. Jen proto, že u AI workflow často vyhrává klávesnice: míň přepínání kontextu, víc flow.

A teď ten moment, který znáš i ty. Máš v hlavě myšlenku. Otevřeš ChatGPT nebo Claude a… nic. Zíráš na blikající kurzor. Víš, že někde v Notionu, Evernote nebo v nekonečném Google Docu máš prompt, který ti minule vyplivnul zlato.

Takže co uděláš?

Alt-Tab (nebo prostě přepínání oken jako Lia). Hledání. Ctrl+F. „Kde to sakra je?“ Najdeš. Ctrl+C. Přepneš zpátky. Ctrl+V. A mezitím ti mozek řekne: „Hele, už nevím, co jsem vlastně chtěl.“

Tohle není efektivita. To je digitální archeologie.

Jestli chceš AI používat jako profík, potřebuješ odstranit tření. Ne další appku na poznámky. Vrstva navíc. Něco, co ti dostane nejlepší texty přímo do pole, kde zrovna píšeš.

Tvůj kokpit, tvoje pravidla (tool-agnostic)

Dneska frčí ChatGPT. Zítra Claude. Pozítří něco od Googlu. A hlavně: každý nástroj má svoje „Projects“, „GPTs“, „Templates“… a svoje limity.

Když si workflow postavíš uvnitř jednoho toolu, je to pohodlný. Do chvíle, než:

• změní UI

• zvednou cenu

• ořežou limity

• prostě přejdeš jinam

Chceš být tool-agnostic. To jest mít svoje prompty a šablony tak, aby fungovaly všude, kde je textové pole.

Jedna z možných cest: Text Blaze.

Je to snippet manager. Princip je až směšně jednoduchý: napíšeš krátkou zkratku (třeba /p-role) a ona se okamžitě rozbalí do delšího textu. Bez lovení v poznámkách. Bez kopírování. Bez „kde jsem to měl“.

Petr vs. Lia: kdo z toho vytěží nejvíc?

Upřímně: Text Blaze nejvíc sedne Petrům. Lidem, co jedou klávesnicí a chtějí mít ruce pořád v jedné „zóně“.

Ale Lia z toho může mít taky velký win. Jen to chce začít malinko chytře:

• nejdřív 5–10 snippetů, co používáš pořád

• pak přidávat až podle toho, co reálně chybí

• a klidně si první týden držet mini-tahák (poznámka, sticky, cokoliv)

Cíl není „být Petr“. Cíl je: nezabíjet si flow přepínáním.

Magie není v textu. Je v tom, co udělá kurzor.

„Takže jen chytřejší schránka?“ Ne tak docela. Tohle je ten rozdíl mezi kopírováním a workflow.

1) Poziční kurzor (konec lovení myší)

Máš šablonu pro revizi textu. Klasicky vložíš prompt a pak se myší snažíš trefit doprostřed uvozovek, závorek nebo placeholderu.

Snippet to udělá za tebe: vloží šablonu a kurzor skočí přesně tam, kam patří tvůj text. Ty jen zmáčkneš Ctrl+V a jedeš dál.

2) Proměnné (AI dostane kontext, ne hádanku)

AI často neví, kolikátého je, jak se jmenuje projekt, nebo v jakém módu má odpovědět. Ve snippetu můžeš mít dynamické věci jako datum nebo vyplňovací pole. Malý detail, velký rozdíl v kvalitě odpovědi.

3) Dropdown menu (jeden snippet, víc tónů)

Místo pěti promptů pro pět stylů (vtipný, vážný, ostrý, friendly…) můžeš mít jeden snippet a při vložení si jen vybereš tón. Méně bordelu. Víc kontroly.

4) Dev radost: backticks bez rage-typingu

Psát na CZ klávesnici backtick je občas sport. Snippet typu /d-code ti hodí:

• trojité backticks

• doplní jazyk

• a hodí kurzor dovnitř

Maličkost. Ale přesně tyhle maličkosti dělají 3× rychlost.

Důležité varování: zkratky si neházej naslepo

Nejčastější fail je, když si dáš zkratku, kterou normálně píšeš.

Příklad: /div. V HTML editoru nebo v chatu, kde píšeš kód, to může být průšvih (ukončuješ tag, píšeš cestu, formátování… a snippet se ti tam narve „omylem“).

Proto Petr nejde jen po „jednom super prefixu“. Má jednoduchý systém kategorií (a všechny mají oddělovač, aby se nespouštěly náhodou):

• /p-... = prompty (AI)

• /d-... = dev/kód (code blocky, backticks, šablony do issue)

• /f-... = formátování (nadpisy, odrážky, tabulky)

• /m-... = maily / comms (intro, follow-up, meeting notes)

Ta pomlčka může být nenápadný hrdina, nebo stačí neobvyklé písmeno (Petr používá x jako prefix všeho bez strukturování). /div napíšeš v kódu. Ale /d-... skoro nikdy omylem.

Takže místo /div radši:

• /d-code (code block + jazyk)

• /p-fix (prompt na opravu textu/kódu)

• /p-mail (prompt na mail v daném tónu)

• /m-followup (follow-up po callu)

A ještě tip navíc: drž zkratky krátké, ale jednoznačné. Ne /p-c (to se blbě pamatuje), spíš /p-con nebo /d-code.

Má to háček? Jasně. Ale jsou to férové háčky.

• Mobil: tohle je hlavně pro počítač. Na mobilu to jde, ale budeš u toho trochu skřípat zubama. Text Blaze oficiální podporu nemá.

• Zvyk: jakmile si na to zvykneš, psaní bez snippetů působí pomaleji. Není to ale tragédie. Spíš „aha, teď mi chybí moje turbo“.

Nejde o to „porazit Alt-Tab“. Jde o to neodcházet z myšlenky pryč jen proto, že prompt je schovaný někde jinde.

Start: postav si 5 sekvencí, ne 5 situací

Zapomeň na „situace“. Mysli jako Petr: sekvence kroků, co opakuješ pořád dokola.

Úkol (15 minut, reálně):

1. Vypiš si 5 sekvencí, které jedeš často (AI, kód, komunikace).

2. U každé napiš jednu šablonu: krátká instrukce → pravidla → místo pro vstup (kurzor/placeholder).

3. Ulož je jako snippety a hoď je do kategorií (/p-, /d-, /f-, /m-).

4. Týden používej. Po týdnu úklid: smaž, slouč, přejmenuj. Dropdowny/proměnné dávej až na ty, co přežijí.

Vyber 5 nejčastějších sekvencí (příklady):

1. „Vlož text → přepiš do jiného tónu → dej 3 varianty“

2. „Vlož zadání → navrhni strukturu → napiš osnovu“

3. „Vlož kus kódu → vysvětli → navrhni fix → napiš test cases“

4. „Vlož text → udělej review (silné/slabé) → navrhni další kroky“

5. „Vlož cokoliv → zabal to do code blocku / přidej backticks / připrav snippet pro dokumentaci“

V Entership milujeme systémy, co fungují v praxi, ne v ideálním světě. 🙂

Ukázkové snipety

Níže jsou hotové šablony. Pointa: uložíš je jako snippety a pak je vyvoláš jednou zkratkou.

Dva nejčastější způsoby použití:

• „Hlavička stylu“: vložíš snippet na začátek promptu (nastaví tón a pravidla) a hned pod to dopíšeš svoje zadání.

• „Celá šablona“: přidáš si do snippetu i místo pro vstup (kurzor/placeholder) a jen tam vložíš text/kód.

Tip k prefixům: když jedeš systém kategorií, můžeš si tyhle ukázky uložit třeba jako /p-sim, /p-con, /p-pun, /p-hat. Řádky typu „Voice and style guide“ říkají AI, jakým stylem má odpovědět (jazyk, délka, vibe). Nejsou to kouzla. Jsou to pravidla hry.

Simple - /sim

[Voice and style guide: Write at a 5th grade level. Use clear and simple language, even when explaining complex topics. Bias toward short sentences. Avoid jargon and acronyms.]

→ Kdy použít: když píšeš pro juniora, klienta, nebo chceš „lidsky a jednoduše“.

→ Co čekat: krátké věty, minimum žargonu. Super na návody, shrnutí, onboarding.

Concise - /con

Be extremely concise. Sacrifice grammar for the sake of concision.

→ Kdy použít: když chceš rychlý výstup bez keců (Slack, checklist, rozhodnutí).

→ Co čekat: ultra krátké odpovědi. Pozor: občas chybí nuance—kdyžtak dopiš „keep key caveats“.

Punchy Apple style - /pun

Voice and style guide: Use sentence fragments and figurative language. Write as a master of brevity would. Frequently use short, pithy sentences that pack a punch.

→ Kdy použít: headline, intro na blog, landing page, product copy.

→ Co čekat: úderné fragmenty, obraznost. Ne na dokumentaci—tam to může být „too much vibe“.

6 Hats - /hat

Give me a opposition to this idea, based on the 6 hats method.

Use only 3 hats for feedback though:

1. Red hat

2. Black hat

3. Green hat

   → Kdy použít: když chceš rychlý reality check nápadu před tím, než do něj naleješ týden života.

   → Co čekat: Red = pocit/intuice, Black = rizika, Green = alternativy/lepší řešení. Ideální na iteraci.

Atom of Thoughts - /aot

Break down the problems that I enter into their most atomic, self-contained steps feasible. Each step should be as independent as possible, requiring minimal reliance on previous steps. If any of the steps can be executed in parallel, structure them accordingly. Perform each step separately, then reintegrate all results to produce a coherent final response.

→ Kdy použít: když máš komplexní problém a nechceš se utopit v chaosu (debug, plán, analýza).

→ Co čekat: rozsekání na malé kroky + paralelizace + znovusložení. Skvělé i pro „co mám dělat jako první“.

Každý dobrý software jednou dospěje do fáze, kdy už nestačí jen vydat další patch. Musíte přepsat jádro, refaktorovat kód a nasadit novou verzi, která zvládne nároky moderního světa. Přesně to se stalo u nás.

Vítejte ve verzi 2.0. Vítejte v Entership.

Možná jsi nás znal jako Nauč mě IT. Partu nadšenců, co po večerech pomáhala juniorům najít první stáž a nezbláznit se z hromady studijních materiálů. Byla to jízda. Ale jak říká klasik: „Change is inevitable - except from a vending machine.“ (Because let's be honest, that machine is never giving your money back.)

Od BlaBlaCaru po firmu

Náš příběh nezačal v garáži v Silicon Valley, ale v Petrově obýváku a v jednom náhodném autě.

Když Petr začal pomáhat kamarádům s cestou do IT, chyběl mu parťák. Vesmír (a algoritmus spolujízdy) tomu chtěl, že si objednal BlaBlaCar a za volantem seděl Pavel. Cizinec, ze kterého se během pár kilometrů stal spoluzakladatel. Přidejte k tomu Lýdii, která jako čerstvý junior přinesla do týmu nezbytný reality-check (protože je snadné odtrhnout se od reality juniorů, když v tom jedeš tak dlouho jako Petr), a základní parta byla na světě.

Z večerního projektu se stala firma. Z hledání stáží se stala mise.

Proč ten rebrand?

Původně jsme tu byli pro juniory. Jenže když jsme se podívali do logů a dat za poslední rok, došlo nám něco zásadního.

Naše kurzy a materiály nehltali jen nováčci. Chodili za námi profíci, co se báli, že jim ujede vlak. Markeťáci, co chtěli ovládnout AI. Právníci, designéři, strojaři. Všichni měli společného jmenovatele: FOMO z technologického zastarání.

Došlo nám, že „Nauč mě IT“ je příliš těsná škatulka. Že už nejsme jen záchranný kruh pro juniory, ale spíš odpalovací rampa pro kohokoliv, kdo chce v tech světě růst.

A tak jsme projekt Nauč mě IT s úctou archivovali (jako legacy kód, který dobře sloužil) a spustili Entership.

Nová architektura: Entership & Techsio

Aby to dávalo smysl, rozdělili jsme naše aktivity na dvě hlavní services:

🟣 Entership = Vzdělávání & Komunita

Tady se učíš. Kurzy, AI, automatizace, vibecoding. Je to místo pro juniory, seniory i lidi z úplně jiných oborů. Učíme moderně, prakticky a bez akademického bullshitu.

🔵 Techsio = Vývoj & Praxe

Protože teorie bez praxe je jako kód bez kompilátoru - vypadá to hezky, ale nic to nedělá. Techsio je náš in-house vývoj, kde posouváme limity toho, co je možné i nemožné. V jádru všeho je (zatím) e-commerce.

Co se nemění? Naše DNA.

I když máme nové jméno a hezčí web, uvnitř jsme pořád stejní nerdi.

• Pořád milujeme deskovky, sci-fi a fantasy.

• Pořád máme specifický humor (Existuje 10 typů lidí. Ti, co rozumí dvojkové soustavě, a ti, co jí nerozumí).

• Pořád komunikujeme jako lidi, ne jako korporátní roboti.

Naše nová mise je prostá: Vytváříme ekosystém pro profesní růst. Ať už jsi na Levelu 1 nebo na Levelu 99, u nás najdeš prostor, jak se posunout dál. 🚀

Chceš vidět, co nového chystáme? Mrkni na náš web, ještě voní novotou.

Naučíš se nový, super výkonný nástroj a najednou... ho vidíš všude. useEffect je přesně takový nástroj. Je to tvůj první švýcarák v Reactu. Chceš fetchnout data? useEffect! Chceš reagovat na změnu props? useEffect! Chceš si uvařit kafe? No... skoro useEffect!

Je to takové to klasické: "Když máš v ruce kladivo, všechno vypadá jako hřebík."

Jenže useEffect je sice kámoš, ale umí být i pěkně zrádný. Může ti zanést do aplikace zbytečné re-rendery, nečekané bugy a kód, který se čte stejně dobře jako egyptské hieroglyfy.

Sami tvůrci Reactu v nové dokumentaci bijí na poplach a říkají: "Hele, lidi, možná ten useEffect vůbec nepotřebujete tak často, jak si myslíte."

Pojďme se podívat, kdy po něm saháš úplně zbytečně a kdy je naopak přesně tím, co potřebuješ.

Hříchy, kterých se (možná) dopouštíš aneb KDY useEffect NEPOUŽÍVAT

1. Hřích: Počítání a filtrování dat pro render

Tohle je klasika. Máš seznam úkolů a chceš zobrazit jen ty, které jsou viditelné podle aktuálního filtru.

Jak to (špatně) děláš teď:

function TodoList({ todos, filter }) {
  const [visibleTodos, setVisibleTodos] = useState([]);

  // 👎 Když se změní `todos` nebo `filter`, spustí se efekt a nastaví nový stav
  useEffect(() => {
    setVisibleTodos(todos.filter(t => t.matches(filter)));
  }, [todos, filter]);

  return (
    // ...renderuješ `visibleTodos`
  );
}

Vidíš ten problém? Změní se props → spustí se efekt → zavolá se setVisibleTodos → komponenta se znovu přerenderuje. Je to zbytečné kolečko navíc, které zpomaluje aplikaci.

Jak je to správně (a jednodušeji):

function TodoList({ todos, filter }) {
  // ✅ Prostě si to spočítej přímo při renderu!
  const visibleTodos = todos.filter(t => t.matches(filter));

  return (
    // ...renderuješ `visibleTodos`
  );
}

Žádný useEffect, žádný extra state, žádný zbytečný re-render. Prostě čistý, deklarativní kód. React je dost chytrý na to, aby si tohle pohlídal sám. Pokud je výpočet opravdu náročný (bavíme se o tisících položek), sáhneš po useMemo, ale to je zase jiný příběh.

2. Hřích: Reagování na uživatelské akce

Chceš odeslat notifikaci, když uživatel přidá produkt do košíku.

Jak to (špatně) děláš teď:

function ShoppingCart({ product }) {
  const [added, setAdded] = useState(false);

  // 👎 Když se `added` změní na `true`, efekt ukáže notifikaci
  useEffect(() => {
    if (added) {
      showNotification(`"${product.name}" byl přidán do košíku!`);
    }
  }, [added, product.name]);

  function handleAddClick() {
    setAdded(true);
  }
  // ...
}

Proč je to špatně? Kód, který patří logicky k sobě (kliknutí na tlačítko a zobrazení notifikace), je rozdělený na dvě místa. Je to nepřehledné a zbytečně komplikované.

Jak je to správně (a logicky):

function ShoppingCart({ product }) {

  // ✅ Dej tu logiku tam, kam patří - do event handleru!
  function handleAddClick() {
    addToCart(product); // nějaká logika pro přidání do košíku
    showNotification(`"${product.name}" byl přidán do košíku!`);
  }
  // ...
}

Jednoduché. Přímé. Čitelné. Uživatel klikne, stane se akce. Hotovo. Event handler je pro věci, které se mají stát v reakci na konkrétní interakci.

OK, tak k čemu ten useEffect sakra je?!

Teď to vypadá, že useEffect je úplně k ničemu, co? Ale kdepak. Má svou naprosto klíčovou a nezastupitelnou roli.

useEffect slouží k synchronizaci s externím systémem.

Co je "externí systém"? Cokoliv, co není pod kontrolou Reactu. Cokoliv, co je "tam venku", mimo tvůj hezký, uzavřený svět komponent, stavů a props.

Tady jsou hlavní případy, kdy je useEffect tvůj nejlepší kámoš:

🌐 Fetchování dat: API na serveru je externí systém. Chceš načíst data, když se komponenta poprvé zobrazí? useEffect s prázdným polem závislostí je tvůj člověk.

📡 Přihlašování k odběrům (Subscriptions): Připojuješ se na WebSocket server, posloucháš na události prohlížeče (window.addEventListener) nebo používáš knihovnu třetí strany, která vyžaduje nějaké subscribe()? To je přesně práce pro useEffect. A hlavně nezapomeň na "cleanup" funkci (to, co vrátíš z efektu), aby ses zase odhlásil!

🎨 Přímá manipulace s DOMem: Potřebuješ napojit nějakou non-React knihovnu na <canvas> nebo animovat prvek způsobem, který React nepodporuje? useEffect a useRef ti podají pomocnou ruku.

📊 Logování a analytika: Chceš poslat informaci do analytického nástroje pokaždé, když se zobrazí určitá stránka? useEffect to zařídí.

Závěrečné moudro

Přestaň vnímat useEffect jako univerzální řešení na všechno. Začni o něm přemýšlet jako o mostu. Mostu mezi tvým čistým, předvídatelným React světem a tím "chaotickým" světem venku.

Pokud tvoje logika neopouští hranice Reactu (jen počítáš věci ze stavu a props nebo reaguješ na kliknutí), pravděpodobně žádný most nepotřebuješ.

A přesně o tomhle způsobu přemýšlení je náš React kurz.

Neučíme tě jen slepě opisovat kód. Učíme tě přemýšlet jako React developer.

Chápat PROČ věci fungují tak, jak fungují.

Chceš se to naučit pořádně? Přestaň se trápit a pojď do toho s námi.
➡️Kurz Reactu

Možná si teď říkáš, co přesně to API vlastně je? Jednoduše řečeno, API (Application Programming Interface) je rozhraní, díky kterému spolu aplikace a systémy komunikují. Je to takový prostředník, který pomáhá aplikacím předávat si data.

A když testujeme API, děláme to proto, abychom zjistili, jestli všechno funguje hladce a bez chyb. To znamená posílání požadavků na různé části API (tzv. endpointy) a kontrola, jestli odpovědi jsou takové, jaké očekáváme. Cílem je zajistit, že API funguje dobře nejen teď, ale i v situacích, kdy je více zatížené nebo dostane neočekávané vstupy.

Jak API testování funguje? Představ si, že máš e-shop a chceš ověřit, že si uživatel může vytvořit účet, vyhledat produkt a přidat ho do košíku. Testování API znamená simulovat všechny tyto kroky – od přihlášení až po přidání produktu do košíku a ověřit, jestli API vrací správné odpovědi.

Testeři se nezaměřují jen na „šťastné cesty“, kdy všechno funguje hladce, ale i na různé „zákeřné“ situace. Co se stane, když se uživatel pokusí přihlásit s neplatným heslem? Nebo když zadá neexistující produkt? Díky tomu můžeme zajistit, že API bude nejen funkční, ale i bezpečné.

Nemusíš ručně kontrolovat každý endpoint, testy se dnes dají snadno automatizovat pomocí specializovaných nástrojů, například: Postman, curl, k6. Automatizované testování API dokáže simulovat i vysoké zatížení serveru, což pomáhá odhalit případná úzká místa a zlepšit výkon celé aplikace.

Proč je API testování důležité? API jsou dnes základními stavebními kameny moderních aplikací. Bez nich by spousta funkcí nefungovala – od přihlašování po zpracování plateb. Proto, když API selže, může to mít vážné důsledky. Může dojít k výpadkům aplikace, ztrátě dat nebo ohrožení bezpečnosti.

Testování API je proto klíčové pro udržení kvality a spolehlivosti aplikací. Pomáhá najít chyby a problémy ještě předtím, než se API dostane do rukou uživatelů. A jelikož stále více firem spoléhá na API pro tvorbu aplikací, je jeho kvalita zásadní.

Hlavní přínosy API testování

• Vyšší spolehlivost: Díky pečlivému testování lze odhalit chyby v API a zvýšit jeho kvalitu, což vede k lepšímu zážitku pro uživatele.
• Posílení bezpečnosti: Testy zaměřené na bezpečnost chrání API před neoprávněným přístupem a potenciálními hrozbami.
• Lepší výkon: Výkonnostní testy zajišťují, že API zvládne velký nápor uživatelů a zůstane rychlé i při vysokém zatížení.

Jaký je rozdíl mezi API testováním a API monitorováním? API testování a API monitorování mají společný cíl – zajistit, že API funguje tak, jak má. Zatímco API testování probíhá před nasazením aplikace a zaměřuje se na hledání a opravu chyb, API monitorování sleduje výkon API v reálném čase, tedy poté, co je nasazeno do produkčního prostředí.

Díky kombinaci obou metod máš jistotu, že tvoje API nejen funguje správně při vývoji, ale i dlouhodobě poskytuje spolehlivý výkon pro uživatele.

1. User-friendly jako tvůj nejlepší kámoš: Tak jednoduchý, že by ho zvládl použít i tvůj pes (dobře, možná trochu přeháníme, ale chápeš to).
2. Bezpečný jako Fort Knox: Žádné backdoory a buggy věci! Tvoje API by mělo být odolnější než Chuck Norris v titanovém brnění.
3. Všestranné, ale ne komplikované: Jako švýcarský nůž - zvládne všechno, ale nemotáš se v tom.

Představ si, že vytváříš nový Instagram...

Okay, Mark Zuckerberg nás sice předběhl, ale pojďme si zahrát na to, že vytváříme super cool app na sdílení fotek. Tohle nám pomůže pochopit, jak takové API vlastně funguje v reálném světě.

Zdroje a kolekce: Stavební bloky tvého API

RESTful API je architektonický styl pro vytváření webových služeb, který umožňuje různým aplikacím komunikovat mezi sebou prostřednictvím HTTP protokolu.

V RESTful API světě máme:

• Zdroje: Hlavní hrdinové tvého API (uživatelé, fotky).
• Kolekce: Skupiny hrdinů (všichni uživatelé, všechny fotky).

Každý hrdina má svoji vlastní adresu (URL). Například:

• /users: Tady bydlí všichni uživatelé
• /users/{username}: A tady má chatku konkrétní uživatel

Navrhujeme URL: Žádná věda!

Při navrhování URL adres buď cool:

• Používej podstatná jména: /users je lepší než /getUsers (zní to míň jako rozkaz, víš?)
• Množné číslo pro kolekce: /photos, ne /photo (jeden nikdy nestačí, že?)

HTTP metody: Kouzelnická hůlka tvého API

S HTTP metodami můžeš dělat kouzelné triky:

• GET: "Ukaž mi to!" (získání dat)
• POST: "Tady máš novou věc!" (vytvoření)
• PUT: "Předělej to takhle." (úplná aktualizace)
• PATCH: "Jenom trochu to uprav." (částečná aktualizace)
• DELETE: "Smaž to!" (no, to je jasný)

Odpovědi: Mluv se mnou!

Tvoje API by mělo být upovídané (ale ne otravné). Každý požadavek = jasná odpověď = jasný status code:

• 1xx = info
• 2xx = success
• 3xx = redirect
• 4xx = you fuck up
• 5xx = I fuck up

Pokud by si to potřeboval obšírnější, klikni sem https://developer.mozilla.org/en-US/docs/Web/HTTP/Status.

A jestli jsi kočkomil tak sem https://http.cat/.

Status codem to nekončí potřebujeme i doplňující informace, takhle může vypadat odpověď:

json
Copy
{
  "data": [
    {
      "username": "cool_coder42",
      "created_time": "2023-09-13T13:37:00+0000"
    },
    {
      "username": "pizza_lover99",
      "created_time": "2023-09-14T20:20:20+0000"
    }
  ]
}

Složité požadavky? Zjednodušuj!

Když chceš něco složitějšího, použij query parametry:

Copy
GET /photos?location=prague&hashtag=beer&limit=10

Takhle získáš 10 fotek piva z Prahy. Jednoduché, co?

Závěr: Neustále se zlepšuj!

Pamatuj, návrh API je jako psaní kódu - vždycky je co vylepšovat. Poslouchej feedback od uživatelů a neboj se věci měnit.

Připraven stát se API superhrdinou? Registruj se na kurz API, https://naucme.it/kurz-api.

Tak do toho!

Tyhle myšlenky nech pro sraby! Lvi žerou první!

Programování má budoucnost. Všude okolo je vidět práce programátorů.

Například, stojíš v potravinách v dlouhé frontě a krátíš si čekání na svém chytrém telefonu, pak se uvolní samoobslužná pokladna a jsi na řadě. Jedeš domů z nákupu, padne zelená a ty se můžeš rozjet.

To, že sis krátil čekání na smartphonu, nemusel ses bavit s prodavačkou, a byl doma dřív díky dobře nastavenému semaforu, je zásluha nějakého programátora.

Programování dnes není doménou nerdů, ale může ulehčit práci i ve spoustě dalších činností. Hodně profesí pracuje s Excelem nebo vykonává činnosti, které lze automatizovat. Všude tam se hodí myšlení, které získáš při učení se programování.

Víš, co to reálně znamená? Hodně práce pro specializovanou skupinu lidí.

Co potřebuješ vědět:

1. Programování je jako učení se cizí řeči Pamatuješ, jak ses učil angličtinu? Nejdřív základní fráze, pak gramatika, no a nakonec jsi začal mluvit. S programováním je to stejné! Akorát místo s lidmi se učíš mluvit s počítačem.

2. Zvládneš to rychleji, než si myslíš Za rok se můžeš dostat na juniorní úroveň. Ale je to pot, krev a slzy. Na konci je sladká odměna, IT je obor jako žádný jiný! A kolik budeš potřebovat času? Nenech se obalamutit PR články, že stačí hodina denně a za rok jsi junior. Jde o stovky hodin intenzivního studia. Na druhou stranu velice rychle uvidíš výsledky své práce a to tě požene dopředu.

   Vypůjčíme si přirovnání ze studia jazyků.

   V online přednášce Veroniky Rychlé Angličtina (nejen) pro ajťáky se objevil obrázek, na kterém je znázorněno kolik hodin musíš věnovat, aby ses dostal na konkrétní úroveň angličtiny. Zároveň Veronika zdůrazňovala, že to není tak jednoduché, protože osvojení jazyka je kumulativní.

   

   Je to jako sněhová koule. Když se pravidelně učíš, informace se nabalují na sebe, a koule roste. Situace, když se přestaneš učit, je jako obleva. Všechen sníh roztaje a ty musíš začít znova.

   K tomu, aby z tebe byl programátor nemusíš mít IQ vysoké jak mrakodrap a tvůj počítač nemusí být jako ten v Cernu, vystačíš si s málem. Ale musíš se neustále učit a nepolevovat. Hlavně se nebát ukazovat svoje výtvory. Zpětná vazba je cenná.

   Bohužel v IT nejsou dané úrovně standardy jako v angličtině, protože IT je hodně široká oblast. Backend programátor potřebuje jiné znalosti než tester webových aplikací. Takže se nedá určit jestli je potřeba hodina denně po celý rok nebo spíš celý den.

3. Není to jen pro matikáře a IT geeky Zapomeň na stereotypy! Nepotřebuješ být expert na matematiku ani mít titul z IT. Firmy chtějí lidi, co umí programovat - je jim jedno, kde ses to naučil. Náš zakladatel Petr vysokou nemá a už osm let pracuje jako vývojář. Nikoho netrápí, že není titulovanej. Jen od nás si nechává říkat šefe, sire a Vaše Satanstvo.

4. Ochotu učit se Tu ty máš, jinak by ses nedočetl až sem. Když ji ukážeš, tak i když nic jiného nemáš, budeš mnohem zajímavější i jako junior.

5. Tvoje zkušenosti z jiných oborů jsou plus Pracuješ ve financích a chceš do IT? Super! Firmy ocení, že rozumíš i něčemu jinému než jen kódu. Takže koukej na nabídky práce s ohledem na tvůj dosavadní obor. Budeš za hvězdu.

6. Peníze nejsou všechno, tvoje práce tě musí bavit. Jako programátor si budeš žít fakt dobře. Na výplatní pásce budeš mít víc, než je běžné. ALE! Nebude to hned. Je to vázané na tvoje zkušenosti a ty přicházejí časem. Jako junior si ze začátku můžeš ve skutečnosti pohoršit. Proto pokud je to tvoje jediná motivace, tak se na to rovnou vykašli.

7. Soft skills Programování není vše. Vývoj není jen o kódu. Proto nezapomeň i na soft skills. Na projektu rozhodně nebudeš pracovat sám - je důležité umět komunikovat, vystupovat a kooperovat. Také nepodceňuj mít schopnost analyzovat a řešit problémy. Aktivní přístup a zdravá sebereflexe jsou nad zlato. Firmy při náboru neřeší jen jak jsi dobrý programátor, ale jestli zapadneš do týmu. Někdy to hraje dokonce větší roli než se zdá. Protože učit tě soft skills může být náročnější než naučit tě programovat.

Shrnutí:
🟢 Programátor to je člověk zvídavý.
🟢 Programátor má trpělivost.
🟢 Programátor má základy angličtiny, důležitý je číst v technické dokumentaci.
🟢 Programátor se nebojí, vždycky to nějak vymyslí. Klidně i s něčí pomocí.
🟢 Programátor se přidá k nám na Discord, aby měl oporu v komunitě.
🟢 A taky se programátor nikdy nevzdává!

Používej to jako mantru, budoucí programátore.

Tak co, jdeš do toho?

Programování může být tvoje cesta k zajímavější práci, časem i k lepšímu platu a spokojenějšímu životu. Přejeme hodně úspěchu.

První krok můžeš udělat hned teď! Pokud nevíš, jakým směrem, mrkni na naše kurzy nebo konzultace. Jsme tu, abychom pomáhali.

Máš nějaké otázky? Chceš vědět víc? Neváhej se zeptat!

Nechť tě fungující kód provází. 🧠

Budování sítě kontaktů: Jak na to?

LinkedIn je především sociální síť zaměřená na profesionální sféru. To znamená, že zde můžeš navázat kontakt se spolužáky, kolegy i odborníky z tvého oboru.

• První úroveň zahrnuje lidi, které už máš ve své síti – tedy ty, se kterými jsi navázal přímý kontakt.

• Druhá úroveň jsou přátelé tvých přátel – lidé, které ještě neznáš, ale sdílíš společné kontakty.

• Třetí úroveň tvoří lidé, kteří jsou propojeni s tvými kontakty na druhé úrovni, ale s tebou nemají žádné přímé spojení.

  

Ještě si dávej pozor na to, jakým způsobem s novým kontaktem propojíš. Jsou dvě varianty connect a follow.

Follow znamená, že tě zajímá, co ten člověk píše a co dělá. Je to super varianta, která funguje jako zvoneček, chodí ti notifikace o aktivitě daného člověka.

Connect znamená, že nejen ty, ale i ten druhý vidí tvůj obsah, který se zobrazuje preferovaně, protože LinkedIn nejdřív ukazuje info „jedničkám“ a pak až dalším.

Mobilní verze nemá tlačítko More, ale tři tečky.

Každé nové propojení ti tak může otevřít přístup k dalším stovkám uživatelů. To je důvod, proč je důležité být aktivní a neustále rozšiřovat svou síť – čím více lidí máš, tím více možností a informací máš k dispozici.

Je to zdroj informací a inspirace

Rozšiřováním své sítě získáváš přístup k různorodému obsahu, který ti můžou pomoci zůstat v obraze ohledně nových trendů ve tvém oboru. Umožňuje ti zjistit, na čem ostatní pracují, a sledovat aktuální dění na trhu práce.

Například propojením s personalisty získáš přehled o pracovních příležitostech a o tom, co můžeš očekávat při přijímacím řízení. A pokud se spojíš se zkušenějšími profesionály, můžeš se inspirovat jejich kariérními kroky, a dokonce se jich přímo zeptat na radu.

Poslechni si rozhovor s personalistkou Petrou Nuličkovou, který jsme přesdíleli v našem newsletteru JIT. JIT 7 - Jarrr, jsem ajťák nebo se přihlas k nám na konzultace a mí ti poradíme.

Jak využít svůj profil na maximum

Na rozdíl od tradičního životopisu ti LinkedIn poskytuje mnohem více prostoru k prezentaci tvých dovedností, zájmů a kariérních ambicí. Je důležité, aby tvůj profil byl co nejatraktivnější a obsahoval klíčová slova, která personalisté hledají. Například pokud máš ambice stát se Python vývojářem, nezapomeň tuto informaci zahrnout do údajů na tvém profilu, a to i když jsi zatím na této pozici nepracoval.

Zjistěte, kdo jsou ostatní

LinkedIn ti umožňuje nejen sdílet informace o sobě, ale také zjistit více o ostatních uživatelích a společnostech. Můžeš se podívat na jejich firemní kulturu, zjistit, jaké hodnoty zastávají, a ověřit si, zda by ses v této společnosti cítili dobře. To ti pomůže udělat si lepší představu o tom, kde by si chtěl pracovat.

Aktivní zapojení, to znamená sdílej a přispívej

Aby byl tvůj profil živý a zajímavý, je důležité se aktivně zapojit. Neboj se sdílet své úspěchy, nápady nebo myšlenky. LinkedIn je místo, kde můžeš inspirovat ostatní a také se nechat inspirovat.

Sedm kroků k dokonalému profilu

1. Profilová a titulní fotka: Vyber si profesionální fotografii a nezapomeň na titulní obrázek, který odráží tvoji osobnost nebo tvoje profesní zájmy. Není nutné platit fotografa, jen vybírej rozumně. Pasovku si schovej do peněženky ta je pro tyhle účely moc malá.

2. Upravená URL adresa: Uprav si URL adresu svého profilu, aby byla přehledná a snadno zapamatovatelná. Vypadá líp www.linkedin.com/in/lydka-hemalova/ a www.linkedin.com/in/bleedingdev/ než třeba www.linkedin.com/company/76099659

3. Titulek: Místo pouhého uvedení tvoji aktuální pozice zkus napsat krátký popis sebe a toho, co hledáš.

4. Úvod: Rozšiř svůj titulek a zaměř se na své dovednosti, zkušenosti a cíle. Nemusíš to komplikovat, stačí napsat něco o sobě, představit se.

5. Doporučený obsah: Sdílej příspěvky nebo projekty, které tě definují.

6. Zkušenosti, vzdělání a dobrovolnictví: Dej si záležet na těchto sekcích, aby poskytovaly komplexní pohled na tvoji profesní a osobní cestu.

7. Dovednosti a doporučení: Přidej si své dovednosti a požádej kolegy, aby ti dali doporučení.

Závěr

LinkedIn je skvělá platforma nejen pro hledání práce, ale i pro budování profesní značky a navazování hodnotných kontaktů. Využij je naplno a neboj se být aktivní, tvoje kariéra tím získá nový rozměr.